Vznik kapely
Píše se rok 1992, na předměstí San Diega se scházejí dva kámoši, Marcos
(kytara) a Wuw (bicí), aby se zdokonalovali ve hře na své nástroje.
Občas je navštíví Wuwův bratranec Sonny, který se k nim přidává jako
zpěvák. O rok později se ke kapele přidává basista Traa a na světě se
zrodila nová ?nu-metalová? kapela s názvem P.O.D.
Název kapely
Přestože kapela hraje tvrdou hudbu, ve skutečnosti však v tom, co
dělají, nenajdete žádné negativní emoce. Ve skutečnosti jsou její
členové hluboce věřícími křesťany, kteří své duchovní hledání berou
velmi vážně a distancují se od všech náboženských fanatiků. ?Když
přišel čas dát dohromady kapelu,? říká Wuw, ?nebylo pochyb, že by měla
hrát hudbu inspirovanou Kristem.? Již samotný název kapely o tom
vypovídá, přišel od Wuwovy ženy. Pracovala v bance a řekla: ?Proč se
nejmenujete Payeble on Death? Je to termín z bankovnictví a označuje
dokument, který přisuzuje vše, co po někom zbylo, někomu jinému jako
závěť.? Řekli jsme: ?Jo, to je jako to, co Ježíš udělal s našimi
hříchy. Usoudili jsme, že se nás lidi budou ptát, co znamená náš název,
a to bude výborný začátek pro rozhovor o víře.? Sonny k tomu dodává:
?Každý život je vlastně směnka na správná rozhodnutí a jeho hodnota se
pozná až úplně na jeho konci.?
Cíl kapely
Nastupuje tvrdá dřina, která je zúročena, když jsou pozváni, aby jeden
ze svých prvních koncertů odehráli jako předkapela Face to Face a
následuje další s Green Day. Pak už mají dveře hudebního světa otevřené
dokořán. Skupina ale nevidí svou budoucnost jen jako možnost dosažení
osobních úspěchů, ale jako působení na životy mladých. Proto P.O.D.
absolvuje někdy až 150 koncertů ročně. Hrají na fesťácích, ve skejt
parcích, v mládežnických klubech, kavárnách, kolejích? Po koncertech
většinou debatují se svými posluchači o jejich problémech, jako jsou
rodiče, škola, vztahy. Prostě o čemkoli, co mladé trápí. Wuw říká:
?Tohle je to, o čem ta hudba je. Je pro nás čest být ve spojení s
mladými lidmi. Můžeme hrát hudbu, která se nám líbí. Je to nejlepší
způsob, jak si zařádit a zbavit se agrese. Ale když píšeme naše
písničky, není to agrese, kterou chceme předat světu, ale láska, kterou
chceme ukázat. Chceme lidem zpívat nové písničky. Agrese, kterou
slyšíte v naší hudbě, je vášeň pro našeho Boha.? A Sonny k tomu dodává:
?Nechceme, aby se lidé při poslechu našich písní cítili nějak sklesle
nebo deprimovaně. Kolem nás je spousta kapel, které dělají skvělou
muziku, ale po jejich poslechu propadnete depresi a uvědomíte si to
svinstvo kolem. My naopak chceme, aby lidé z našich koncertů odcházeli
a říkali: Cítím se skvěle!?
Duchovní hledání
Přesto nejsou žádnými kazateli - jen vyprávějí své historky o duchovním
růstu a nalezení nového - pozitivnějšího stylu. Zpívají o Bohu a o
svých zkušenostech s tím, jak se jeho moc projevuje v našich životech.
Na otázku, jak se dostal Sonny v tomto spíše nevěřícím světě ke
křesťanství, odpovídá: ?K tomu se musí každý dostat sám. To je osobní
zápas. Víte, moje máma byla hodný, zbožný člověk, ale umírala mladá, v
osmatřiceti. Umírala ale vyrovnaná a s jasem v očích jako spravedlivý,
věřící člověk. Víra jí pomáhala žít a pomohla jí i v těch nejtěžších
chvílích. Rozhodl jsem se ji následovat.?
Drsnou realitu života na předměstí San Diega dokresluje Wuwův životní
příběh: ?Moje máma mě měla v 15 letech. Mého tátu vyhodili ze školy,
když byl v 9. třídě a nikdy ji nedokončil. Když mi bylo devět nebo
deset, moje rodina se rozdělila. Můj táta skončil na ulici. Tři roky
žil na ulici a stal se největším dealerem drog v San Diegu, než se jeho
srdce dotkl Bůh. Bylo to na pouličním křesťanském koncertu. V kostele
dal svůj život Bohu a právě tehdy se začal měnit život celé rodiny. Bůh
zachránil mému otci život a změnil tím od základu i můj. Věřím, že Bůh
je láska. Naše víra je o našem osobním přátelství s Bohem!?
Hudební zařazení
Přesto nejsou P.O.D. dvakrát nadšení, když je lidé házejí do škatulky
Christen rock. Sonny k tomu dodává, že někteří lidé jsou plní předsudků
vůči této kategorii: ?My neustále opakujeme, že svou hudbu děláme pro
všechny, kteří ji chtějí poslouchat. Je v ní poselství pro každého a je
jedno, jestli je křesťan, či nikoliv.? Tato slova se jim podařilo
naplnit především v písni Alive, která se stala hymnou Američanů po
útocích na New York 11. září 2001. Alive zaujala zejména záchranáře,
hasiče, vojáky?, profese pohybující se v prostředí trvalého stresu.
?Když se na koncertech potkáváme s fanoušky,? říká Sonny, ?skoro
pokaždé přijde nějaký kluk, který vzpomíná, jak byl v Iráku a jak mu
naše muzika dodávala chuť a rovnováhu. Co bych dodával, je to skvělý
pocit.?
Změny v kapele
Rok 2003 je rokem zlomovým. Z kapely odchází kytarista Marcos a kapela
se nachází v krizi, kdy již ostatní členové nedoufají v pokračování.
Bylo to zrovna v době, kdy dodělávali skladbu ?Sleeping Away? pro
soundrack k filmu ?Matrix Reloaded?. Jejich touha dotáhnout aspoň tuto
skladbu do konce přivádí na post kytaristy Jasona, a tím se otevřela
pro P.O.D. nová budoucnost.
Pozitivní tažení pokračuje
Mohou pokračovat v tom, co mají rádi a jít za svým cílem, předávat
pozitivní poselství. Na tohle téma dostal jednou Sonny otázku: ?Použili
jste tituly skladeb Change The World či Revolution. Jaký druh revoluce
si vlastně přejete vyvolat?? Sonny odpovídá: ?Pro odpověď na tuto
otázku se musíš zaposlouchat do našich slov, přečíst si naše texty. V
nich se říká: Je to tvá revoluce. Je to revoluce, o které mluví každý,
kdo zažívá zklamání. Nejde o revoluci, která automaticky rozpálí
nepokoj a postaví na nohy davy. Jde o proměnu vědomí. Revoluce musí
začít uvnitř. Nemyslíme si, že je možné, aby někdo vzal na svá ramena
to, že změní svět. Svět se dá měnit s úsměvem a láskou pomalu a každým
dnem. Pro nás a pro naši práci je víra cosi, co nám dodává rovnováhy.
My se ale nesnažíme kázat a být nějakými hrdiny. To lidé si nás staví
na piedestal. Je to pošetilé. Já mohu být zodpovědný jen za sebe, za
lidi, které mám rád - za svou rodinu a za své přátele. Vždy jsem
tvrdil, že hudbou P.O.D. chtějí lidem dodávat naději, pozitivně je
ovlivňovat, vyvolávat na jejich tvářích úsměv a občas je přinutit nad
něčím se zamyslet. O nic jiného nám nejde.?
S laskavým svolením hudba.signaly.cz