Křesťanská církev je prostředím, které má být domovem těch, kteří nasměrovali svůj život k Ježíši Kristu. V církvi tak můžeme prožívat Boží lásku, slávu i moc, pohodu Boží rodiny a v radosti se dělit s ostatními o věci duchovní i materiální. Církev ale není jen prostředím pro uhlazený a bezproblémový život a pro užívání si církevních pozlátek, ale i prostředím pro zažívání Boží spravedlnosti. Do té rovněž patří i přísná výchova a napomínání druhých i řešení všech nepříjemných problémů. Bůh je milujícím Otcem a zároveň i spravedlivým soudcem a tyto dvě charakteristiky Boží podstaty nelze od sebe oddělit. Vedoucí církví mají před Bohem opravdu velkou zodpovědnost za svěřené ovečky a proto musí být v církvích i řád Ducha svatého pro jejich ochranu před hříchem a lží nepřítele.
Skutky 20:28 - Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.
Podstatou Boží výchovy není nikdy postoj zla, ale naopak je v ní Boží milost pro naši záchranu před upadnutím zpět do hříchu. Výchova může být pro někoho samozřejmě nepříjemná až bolestivá, ale důležitý je vždy její výsledek ve spásné čistotě a svatosti před Bohem.
Židům 12:6-8,11 - Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti. Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
Některé církve ale dělají při výchově křesťanů hrubé chyby a namísto důrazného kázání proti hříchu, pěstují vůči lidem jakousi křesťanskou diplomacii s falešnou úctou, která hřích přehlíží. Pak se často vymlouvají na milosrdenství, které nikdy neubližuje a usvědčování i napomínání si pletou s postoji zla a souzení. Takovéto přehlížení hříchu pak má za následek strkání člověka ďáblu do náruče, namísto výchovy k bázni před Bohem. Bible ale mluví o upřímné Boží výchově jako o postoji lásky.
Přísloví 13:24 - Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
Přísloví 1:7 - Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
Opravdoví Boží služebníci se nemohou jen tak dívat na to, jak se jejich sourozenec v Kristu potápí do bahna hříchu. S láskou a odvahou k němu přistupují, aby s ním zatřepali a probudili ho z duchovního spánku. Jenom opravdový přítel není lhostejný k problému druhých. Upřímní křesťané se snaží Boží pravdu o Boží výchově intenzivně hlásat. Jsou ale někdy špatnými církevními vůdci falešně obviňováni z nelásky a dokonce i vylučováni. Ale zbabělci a pokrytci, přestože vidí problémy v životě druhých, se nakonec zachovají falešně i tím že si hrají na mrtvého brouka.
Církev má být jednotná v Duchu a pravdě a jakékoli rozdělující neshody svědčí o narušení právě tohoto Božího řádu. Kdo je ale zatvrzelý ve svých vlastních postojích aniž by měl zájem řešit problém prostřednictvím pravdy zjevené Duchem svatým v Písmu, tak ten církvi opravdu škodí. Prosazování pouze vlastních lidských názorů a pocitů a nepřijímání jejich narovnávání skrze Boží Slovo, není nakonec postojem Boží lásky, stejně tak jako pouhé kritizování, pomlouvání a souzení.
2.Timoteovi 3:16 - Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.
Služba církevní výchovy patří k těm opravdu nejnevděčnějším. Řady služebníků mohou svědčit o tom, jak je Duch svatý vedl k usvědčení či napomenutí druhých a oni pak za toto sklidili jen pohrdání a kňučení i obvinění ze zakládání konfliktů a vytváření jakési špatné atmosféry v církvi. Není ale v církvi horší atmosféry nežli přetrvávající hřích.