Drazí bratři a sestry v Kristu,
v tomto uspěchaném světě, ale přesto důležitém čase před volbami, bych si Vás rád dovolil oslovit a zastavit k zamyšlení a vlastnímu svobodnému rozhodnutí, zda v nadcházejících volbách by jste nechtěli svým hlasem podpořit mého nejbližšího kamaráda a bratra v Kristu nadporučíka Roberta Chudého.
Nevím jestli jste toto jméno již někdy slyšeli (Robert byl naposledy 30.4.2010 v pořadu 13. komnata), proto prosím o trpělivost a shovívavost k přečtení následujícího obsáhlejšího svědectví.
Před třemi roky, jsem se modlil, aby mi Bůh dal do cesty člověka, který skutečně bude věci Boží brát vážně a bude pro ně horlit. Stávalo se mi totiž, že lidé kteří uvěřili hned odpadali nebo byli nespolehlivý a ten svůj život až tak cele Bohu nevydali. Přál jsem si předat to co Bůh předal mě zase někomu dalšímu. A Bůh mou modlitbu vyslyšel a poslal mi do cesty Roberta, mého kamaráda z posilovny a toho času vojáka AČR. Po několika našich společných setkáních dal život našemu Pánu Ježíši Kristu. Bylo to na podzim 2007. Viděl jsem na něm velkou radost a za svého spasitele se nikde nestyděl. O tři měsíce později tj. v březnu však odjížděl do mise v Afghanistánu, kde měli vojáci chránit takzvaný rekonstrukční tým odborníků, kteří přijeli do Afghanistánu s posláním pomoci tamějším lidem s obnovou infrastruktury. S Robertem jsem byl pořád v kontaktu, jako by byl někde za rohem. Byl plný milosti Boží jako nově narozené duchovní dítě. A já se těšil až se opět spolu uvidíme.
Pak to ale přišlo. Dne 30.4.2008 najelo jeho auto na protitankovou minu.
V té chvíli, kdy se objevila zpráva na internetu, jsem se snažil Roberta zkontaktovat, ale marně. Začal jsem mít blbé tušení. A když se objevily na internetu informace, že řidič zahynul a R.CH. je v kritickém stavu, bojující o život, tušení vystřídala jistota, že v tom autě byl i Robert. Když jsem se za pár dní dozvěděl, že Robert přišel o ruku, nohu a že má i velká vnitřní zranění, rozbrečel jsem se. Zvláště se mi sevřelo hrdlo poté, kdy jsem si vzpomenul, jak jsem mu říkal :
[CzeCEP]
Žalmy 91:7
Byť
jich po tvém boku padlo
tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic
takového.
Nicméně realita v tuto chvíli byla zcela jiná. Když jsem to obrečel, pořád jsem si říkal, že je tu naděje, a tak jsem zavolal asi do 10 církví po republice, kde jsem měl známé bratry, aby se za něj modlili.
Kladl jsem si otázku, jestliže to Robert přežije určitě přijde na řadu otázka proč a já na ní nemám odpověď a vymýšlet si žádnou nechci.
Sledoval jsem stále zprávy a očekával až jej letecký speciál dopraví do ČR a do ÚVN. Tehdy zavolala Robertova sestra, že z osobních věcí zjistili, že je věřící a že našli mou vizitku.
Robert byl udržován v umělém spánku pod silnými narkotiky, a tak snad asi jen podvědomě nebo matně byl schopen skrze stisk ruky nebo mimiku obličeje vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas. Když se jej sestra zeptala jestli chce vidět Vladimíra, enormně jí stiskl ruku na znamení souhlasu.
Hned jsem se za Robertem vypravil přes víkend do Prahy. Když jsem přijel na ARO do ÚVN, přivítal mě velice příjemný pan primář a byl rád že přijela návštěva z Moravy. Uvedl mě do reality stavu, kdy šance na přežití 5 - 20 %. Poznal jsem a vnímal, že i on sám nese tento případ těžce, když vidí mladého muže v takovémto stavu. Když jsem byl puštěn k lůžku, zabalený v ochranném obalu od hlavy po paty, tak Robert mě ani nevnímal. Co mě však překvapilo, že mu tam hrál magnetofon a z něho zněly křesťanské písničky od Jirku Zmožka a jeho oblíbené křesťanské skupiny Oáza z Prahy.
Duch Boží byl tam a já ač bych se možná měl rmoutit, tak jsem se radoval. Radoval z toho, že jsem věděl, že to má Bůh pod kontrolou.
Tehdy však Robert prožíval nejen fyzický , ale i duchovní boj, kdy se jej Bůh reálně zeptal zda chce žít. A Robert řekl že ano.
Přesto to vše, to bylo pro mě obrovským překvapením, když mi Robert již za měsíc od mé návštěvy volal z rehabilitace. Na setkání s ním jsem se velmi těšil. Samozřejmě přišlo i na uvažování nad tím, kde se stala chyba. Robert zkoumal i sám sebe, jestli jako voják neudělal někde chybu. S Robertem jsem plně soucítil, a proto jsem mu nechtěl dávat laciné odpovědi. Jen jsem řekl, že bude-li Pán chtít, v pravý čas mu vše oznámí.
Na podzim ještě téhož roku 2008 byl Robert v pořadu střepiny na Nově, kde to paní Němcová (dnes myslím Brunclíková) pěkně uvedla, když řekla něco v tom stylu, že mnoho zdravých lidí si stěžuje, ale mi vám dnes ukážeme vojáka, která přes velké zranění, kdy přišel o ruku a nohu rozdává radost, sílu a optimismus kolem. Mnoho lidí si myslelo, že má asi něco s hlavou, když má takový optimismus a smělost. Na konci však řekl: „vím že modlitby pravých křesťanů mě vrátili zpět, já jsem totiž věřící". Tehdy mi vyhrkli slzy podruhé, tentokrát né ze smutku, ale z radosti, když jsem slyšel toto vyznání.
Robert se nikdy za žádného hrdinu nepovažoval a nepotřeboval od nikoho aby jej litoval. A zatímco společnost je nastavena tak, že voják je vlastně zelený mozek a žoldák, který jel do mise, Robert je v armádě z přesvědčení a své účinkování zde vidí jako poslání. Jako vysokoškolsky vzdělaný člověk v zemědělství, by mohl dělat i něco jiného, kdyby chtěl.
A pochopení toho, že když jsme v NATO, že z toho nevychází jen nějaké výhody, ale i závazky vůči koaličním partnerům, tak to už bych chtěl po této společnosti asi moc.
Nyní se dostávám k hlavní části tohoto svědectví a to k setkání našeho Pána s Robertem. Bylo to přesně 17.1.2009, kdy mi Robert v 18 hodin večer zavolal a já skrze telefon poznal, že se něco děje, neboť jsem zažíval obrovskou přítomnost Boží. Robert mi tehdy řekl: Vláďo Pán ke mně přistoupil
a já teď k tobě přijedu a Bůh Ti odpoví na tvé otázky. Za 18 let co jsem křesťanem jsem viděl hodně věcí (a dnes skrze internet je možné si najít i služebníky, které si opravdu Bůh mocně používá), ale tohle bylo bezprostřední. Jako kdyby přijel jiný Robert, našlápnutý neskutečnou silou a smělostí. Bůh mu zjevil vše o mém životě a že Bůh říká, že budeme nerozluční přátelé. Když jsem viděl jak si Bůh používá Robertova ústa, s jakou moudrostí a poznáním mluví, které nebylo z něho jako z člověka, zeptal jsem se ..co jsi k čemu tě Bůh povolal ? Jsi prorok nebo nějaký svědek? Robert řekl ne, ne Vláďo..Pán ke mně přistupuje a oslovuje mě můj služebníku, já budu varováním a budu k tomuto národu mluvit jako pastýř, oráč a rybář, aby lidé byli schopni porozumět.
Bůh také řekl, že pro něj není problém si použít Robertovo tělo i s jeho handicapem a oslavit se v něm. Bůh skrze Robertova ústa mluvil 2,5 hodiny a Bůh chtěl abych to zaznamenal. Nicméně to co v tomto čase jsem Vám chtěl oznámit to jsem Vám oznámil.
Od té doby Robertův život nabral konkrétní směr podle Boží vize a povolání. Je totiž mnoho služebníků, kteří povolávají sami sebe a chtějí něco v církvi znamenat, ale v případě Roberta vím, že si jej osobně povolal Pán.
Kdykoliv jsem si ty slova znovu přečetl, bych v nich život, neboť vyšli skutečně z Boha.
Nicméně se našli i tací, kteří se tomu vysmáli, mě nazvali oklamaným a Roberta duchovním miminem.
Od této události uběhl rok a tři měsíce a za tu dobu Robert oslovil nebývalí počet lidí převážně v armádě. Měl spoustu přednášek, né že by on sám chtěl, ale naopak byl žádán, aby tak činil. Sám jsem byl osobně účasten dvou takových přednášek a věřím (a reakce v anketě to jen dotvrzují)
že svým výstupem oslovil mnohé.
Robert také vystoupil v křesťanském pořadu EXITU316 mluví od času 4:50
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/309298380200013-exit-316-mise/
A v neposlední řadě s ním byl natočen pořad 13. komnata, který byl odvysílán 30.4.2010 k dvouletému výročí této události.
http://www.ceskatelevize.cz/program/10267558319.html?nzv=13.+komnata+Roberta+Chud%E9ho
tento pořad povzbudil a oslovil mnohé a jak řekl Robert v pořadu netočil to z nějakého svého profitu, ega nebo ješitnosti, ale proto aby povzbudil lidi, kteří procházejí těžkými zkouškami života třeba i po autonehodě.
Příspěvky v diskuzích a svědectví vojáků dokládají jen to, že se stal povzbuzením a symbolem věrnosti a oddanosti. Robert bez ohledu na to, co se mu stalo, na armádu nezanevřel a vůči Afgháncům žádnou hořkost nemá, naopak tu zemi miluje. Myslím že mnozí z nás se od tohoto „duchovního mimina" (jak jen někteří nazvali) máme ještě co učit.
Zde jsou nějaké příspěvky z diskuzí:
Pan Nadporučík je velmi silná osobnost
Mám
tu velikou čest že jsem mohl coby vojín zákl. služby sloužit
před necelými 10 lety v Prostějově pod Panem Nadporučíkem
Chudým. Mohu vám sdělit, že více zapáleného člověka pro
službu v Naší Armádě jsem neviděl.
PS: Pro pana Nadporučíka
Chudého:
Jsem nesmírně rád Pane Nadporučíku, že jste to
přežil a nevzdal!!!!! Moc vám přeji zlatou medaili na
ParaOlympijských hrách a možnost dosloužit misi v
Afgánistánu!!!!
Mějte se smějte se a díky vám za vše co
jste nejen pro mne na Vojně udělal, neboť na službu pod Vámi
,Štíbrem a Mjr. Lackem moc rád vzpomínám !!!
V úctě Matěj
Ptaszek
........................................
Dobrý
večer!
Velmi bych ocenil kdyby jste byl tak laskav a poslal mi na
pana nadporučíka email. Sám jsem vojákem AČR již 11 let a
účastníkem několika zahranišních misí. Vzhledem k situaci
která dnes v armádě a v naší zemi celkově panuje jsem to už
chtěl zabalit (asi víte o čem mluvím)!!! Díky lidem jako je ON
si stále ještě myslím to že má cenu něčemu věřit! Osobně
bych mu rád vyjádřil podporu a díky za to že jsem v sobě našel
důvod proč ještě pokračovat!!! Jelikož to co bych mu rád
napsal není hodno internetové diskuze Vás proto žádám o kontakt
přímo na něj! Předem děkuji! S pozdravem Tomáš K.
........................................
před chvílí jsem stihl na čt1 13 komnatu Roberta Chudého-instruktora z Vyškova-to je voják AČR!!!
...........................................
To není voják, ale Voják.
.........................................
Toto je krásné svědectví od nevěřících o hodnotách, které Robert zastává. A podle moudrosti Božího slova, že kdo je věrný v malém bude také věrný ve velkém se mohu směle domnívat, že Robert tyto hodnoty bude zastávat i když bude Pánem povýšen a na jeho bedrech spočine větší rozpovědnost. O Robertovi vím, že je to muž čestný, spravedlivý, odvážný a přesto ochotný k sebereflexi. Sám se nikde necpe, jeho modlou nejsou peníze, jediné po čem touží je splnit povolání Boží, oznámit národu pravdy Boží a seznámit jej s Pánem Pánů a Králem Králů Ježíšem Kristem, který je jedinou nadějí pro tento národ. Vždy vše dělá s maximálním odhodláním a nasazením.
Jako jeho přítel a bratr v Kristu se starám o to, abych dal svému příteli to nejlepší, kryl mu záda a nastavoval štít víry, tam kde je potřeba. Vždyť Pán řekl neste břemena druhých a tak naplníte zákon. Nikdy nevíš, kdy budeš potřebovat se svým břemenem pomoc od druhých ty.
I když Robert naplněn Duchem svatým pořád volá maranatha, tak společně se shodneme, že ještě je potřeba nějaké ty duše pro království Boží získat.
Jistěže nechceme nechat tuto zemi napospas satanu.
Já osobně jsem se rozhodl Robertovi dát hlas, a bude-li vůle Boží přál bych si, aby se stal poslancem a byl tak solí v poslanecké sněmovně i pro tento národ.
Robert kandiduje za konzervativní stranu č.5 na kandidátce za Olomoucký kraj pod číslem 10 jako nečlen strany.
http://www.konzervativnistrana.cz/volby-2010/kandidatky/olomoucky.html
Tuto stranu jsme vybrali, neboť se nejvíce blíží křesťansko-židovským hodnotám, které zastáváme a na kterých byla Evropa vybudována.
Bližší info o Robertovi najdete na facebooku
http://www.facebook.com/profile.php?id=100001103077195&v=info
Pro necenzurované informace (v plném
znění) od nadporučíka Ing. Roberta Chudého, které se nedostaly
do masmédií nebo TV z důvodu časového rozsahu programu či
článku, jsem vytvořil skupinu Slovo k národu. Zde všechny tyto
materiály budou postupně shromážděny na jedno místo s možností
vyjádření vašeho názoru či
podpory.
http://www.facebook.com/editnote.php?draft¬e_id=121965794497277&id=100000010550078#!/group.php?gid=125325077479308&v=info&ref=ts
A i když mu svůj hlas nedáte, tak si na něj v modlitbách vzpomeňte, aby třeba tu zlatou olympijskou medaili na paralympiádě získal a nadále pokračoval v oslavování Boha i přes takto postižené tělo.
Vždyť písmo praví
[CzeCEP]
Přísloví 18:14
Mužný
duch snáší nemoc, ale ducha
ubitého
kdo unese?
Ano přesně tak to je, Robert snáší svůj handicap skrze sílu Ducha, aby mohl posílit ty, kteří jsou sice zdraví, ale ducha ubitého.
Nemyslíme si, že by jsme byli pupek světa, naopak věříme, že tu svou Boží armádu věrných tu Pán má, tak jak ji měl za dnů Eliáše a v pravý čas si ji použije.
A tento národ potřebuje vysvobodit a odvrátit se od temnoty ke světlu, od moci satanovi k živému Bohu.
Pán s Vámi a Vy s Ním
jeho nejbližší kamarád a bratr v Kristu Vladimír Valachovič
můj kamarád Robert
a moje maličkost
nemám rád totiž anonnym
kdo není ochoten se totiž pod svoje názory nebo vyjádření podepsat, tak není ani hoden abych jeho dopis četl...jednou takový anonymní dopis přišel Robertovi ..skončil v skartovačce.