Přihlásit se 
Registrovat
Nedávno měmoje neteř požádala, zda bych jí nepomohla napsat článek na téma Diskriminace.Daly jsme to dohromady a jelikož mě to téma zaujalo natolik, chci se o nějpodělit s vámi. Slovo diskriminace znamená rozdílný přístup k různým skupinámlidí. Konkrétně k lidem, kteří se nějakým způsobem vymykají většině anastavenému standardu společnosti. V povědomí jsou nejvíce různá menšinováetnika, emigranti či lidé různě nábožensky smýšlející. Že do této skupiny patříi lidé různě hendikepovaní, především zdravotně, tedy invalidé, jsem sepřesvědčila sama na vlastní kůži. Tento druh smýšlení totiž izoluje a vrhá naokraj společnosti všechny, kteří jsou svým způsobem ,jiní".
Já propadlana společenském žebříčku díky svému psychickému onemocnění. Přišla jsem o práci,rozpadla se mi rodina a dlouhodobý manželský vztah, prodělala jsem i několikzávažných onemocnění fyzického rázu a stala se plně invalidní. Nikdy dříve bychsi nepomyslela, jak těžké břemeno to je. Jak těžké to má žena v téhlespolečnosti, která je matkou a manželkou, která chce pracovat, která se navícsnaží žít se svým hendikepem a i něco dělat, aby se z tohoto bludného kruhudostala.
Je pravdou,že se něco dělá i pro lidi s duševním onemocněním a dostavují se prvnívýsledky. Pomalu se lidé přestávají ostýchat a mít strach a už se nedívají nanás jako na nějakou atrakci. Přesto je však stále okolo psychiatrie a psychickynemocných příliš mnoho předsudků, tabu, neznalosti a snad i nezájmu ostatních.Je to škoda, protože mezi psychicky nemocnými je mnoho lidí velice chytrých,nadaných a šikovných a tohoto potenciálu by bylo možné využít. Lidé psychickynemocní jsou citlivější, než ostatní lidé a také mnohem vnímavější. Ku škoděcelé společnosti je, že stále přetrvává tendence tyto lidi izolovat jako nějakénebezpečné devianty a někdy se i tito lidé izolují samy díky nezájmu svéhookolí.
V takovépozici je téměř nemožné si najít plnohodnotnou práci. Je těžké navázat novýpartnerský vztah, protože většině se jejich vztahy spíše rozpadají. Někdy titolidé mají problém si dojít i nakoupit nebo něco zařídit na úřadě, stejně takpostarat se o sebe, svůj vzhled a hygienu, o to, aby měli kde bydlet a co jíst.V běžném životě jsou velice zranitelní a mnohdy se nedokážou brát o svá práva.Bohužel je stále dost lidí, pro které jsou terčem posměchu, dokazování si mocia nadřazenosti, vulgarity, nesnášenlivosti a dokonce i agrese a nenávisti Totoje memento a křičí! Znakem vyspělé společnosti nejsou jen hospodářské výsledkya blahobyt, ale i to, jak se chováme jeden k druhému.
I já siprošla těžkým obdobím a dostala se do problémů, kdy je každá rada drahá .Hledala jsem přítele, který by mě vyvedl z bludného kruhu a pomohl v nouzi.Mohu proto říci-ještě existuje ten zvláštní úkaz nezištné lidské pomoci, ještěexistují lidé, kteří pomoc bližnímu nabízejí a praktikují. Ráda bych toutocestou chtěla poděkovat za sebe i za všechny, kterým bylo také pomoženo. A topředevším Sociální agentuře v Ústí n.L., která pomáhá lidem se zdravotnímhendikepem se zařadit do pracovního procesu, a nejvíce Hance Buchalové, kterámá srdce na správném místě. Dále pak občanskému sdružení Fokus, které pomáhá sintegrací duševně nemocných do společnosti. Chci poděkovat také o.s. Spirála avšem jejím členům, kteří pomáhají lidem v krizi, za jejich obětavou a nezištnoupráci. A nakonec chci poděkovat osobně ústecké Poradně pro manželství, rodinu amezilidské vztahy za jejich odvahu a morální podporu. Děkuji i mnoha tzv.bezejmenným dobrým lidem.
Pevně věřím, že i v naší společnosti začneme konečně hledat cestu k sobě a kpochopení jeden druhého.
A na konecjedno malé zamyšlení. Co to vlastně je to duševní zdraví? Dle mého je to např.když si všimnu rozkvetlé růže, její krásy a vůně, když cítím teplo slunce aprožívám tajemství měsíce, když si pohladím koně a uvědomím si, jak příjemné toje, když si hraji se svou malou neteří a prožívám s ní radost ze všedního dne,když si vyslechnu náhodnou kolemjdoucí a zjistím, že ten můj kříž není zdalekanejtěžší, nebo když najdu odvahu znát pravdu a chtít vědět, jak se věci opravdumají. Tak tomu já říkám duševní zdraví. A ruku na srdce, kdo může skutečně sjistotou říci, že je duševně zdravý?
JolanaKotoučová
| 
| 
