4 narození

první narození:

psal se rok 1968 a začínala novodobá okupace naší republiky. Rusové se svými vojsky obsazovali naší republiku.

Jedním z měst byl i Bruntál. Moje máme šla po chodníku a proti ní jelo nákladní auto. Byla těhotná. Najednou si všimla, že auto nepatrně spomalilo, ale mířilo směrem k ní. nemohla nikam uhnout. byla zrovna v ohybu chodníku a za ní byla zeď hřbitova. Čekala co se bude dál dít. Auta rusů měla tzv. vystřelovací anténu a ta jí mířila na břicho. Všimla si, že řidič má zavřené oči a u hlavy pistoly svého velitele.

Najednou ze zadu k autu přiskočil neznámý muž, otevřel dveře auta u velitele, vytrhnul ho ven z auta a zmátil ho. Řidič zastavil auto asi 30 cm od mámy a složil se na volant. Máma utekla pomocí daného muže, kterého dodnes nezná pryč. Den na to jsem se narodil.

druhé narození:

i když jsem vyrůstal v nevěřící rodině, nikdy jsem na náhodu nevěřil a hledal souvislosti proč vše funguje tak jak funguje.

Když mi bylo 13 roků, jel jsem si do vedlejší vesnice pro peníze za brigádu na statku. Zemědělství mělo vyjímku a mohlo zaměstnávat v době žní každého i nezletilé(pro vysvětlení).

Jel jsem známou cestou a kolo bylo v perfektním stavu. Začal jsem sjíždět kopec a jako vždy jsem to rozšlapal na nejvyšší možnou rychlost, položil se na řidítka a nechal si vát vítr kolem hlavy. Najednou šok. Po kraji cesty kráčí žena s kočárkem a za ruku vede dcerku. To by nevadilo. Horší byla stará tatrovka (čumákovka), která vjela do protisměru a mířila proti mně. Měl jsem jen pár sekund na rozmyšlenou. Zkusil jsem zabrzdit ale praskly mi lanka. Rozhodl jsem se proto udělat myšku protože variantu vrazit do paní nebo vletět do skály na kraji cesty jsem odmítl okamžitě.

Ve chvíli kdy jsem minul paní(byla v tu chvíli 2 metry ode mne a v očích měla děs), mi podklouzlo na čisté suché cestě zadní kolo a zbývajících už nevím kolik metrů jsem jel po zemi i s kolem.

Zastavil jsem se pod čumákem auta s hlavou asi 10 cm od toho zařízení co je na ose a točí s tím(nevím jak se tomu říká). Auto stálo(naštěstí).

Když jsem spod auta vylezl, byl jsem roztrhaný a krev ze mne crčela proudem.

Řidič s vědomím chyby a nebezpečím důsledků mi nabídl peníze abych mlčel. To samé nejspíš udělal i s paní.

Mně se omluvil a prosil abych peníze přijal a mlčel. na vesnici je vždy horší sehnat práci a dojíždět se mu do města asi nechtělo. peníze (500Kč) jsem přijal. na tu dobu to byl velký peníz.

Všem jsem pak tvrdil, že jsem se vysekal protože jsem nezvládl řízení.

Tehdy jsem uvěřil, že Něco nad námi je. A taky, že pokud to je ten bůh kvůli kterého chodí lidé mnozí do kostela, tak asi bude mít o mne zájem, když mne ochránil.

Začal jsem ho hledat.

třetí narození:

Mé hledání trvalo dlouho. Přes   různé filozofie východu, přečtení Koránu, indiánské a africké náboženství jsem pořád nemohl najít to správné co by mi dalo jasný směr a odpovědělo na všechny otázky co mne zajímaly.

Potom jsem se jednoho dne setkal aniž bych po tom toužil nejdřív na nádraží a potom i ve vlaku s jednou holčinou a ta mne pozvala na místo zvané TRAVNÁ.

Neslíbil jsem jí nic. Ale nakonec jsem se rozhodl tam na víkend jet. Ale spíš kvůli ní než čemukoliv jinýmu. Kde to je jsem podle popisu věděl zcela přesně neboť jsem se těma místama několkrát toulal (tramp).

Po příjezdu tam mne překvapila jednak atmosféra ale i vztahy mezi nimi a zejména k nám novým, pro ně neznámým.

největší šok pro mne však znamenalo seznámení se s kazatelem, který tam sloužil. Jeho jméno je ADOLF PETR.

Dělal jsem s jedním klukem na výkopu a najednou se za mnou ozvalo "Ahoj Charlie, já jsem Adolf a dělám zde faráře. Klidně jestli chceš mi můžeš tykat jako ostatní."  Přitom mne ten člověk viděl poprvé v životě, nic o mne nemohl slyšet(minulost). Tento člověk získal mou důvěru ač jsem to nechápal ihned. přitom je o mně známo, že jsem nepřiměřeně nedůvěřivý ( i nyní trvá než si někoho k sobě pustím).

Nakonec jsem tam místo víkendu byl celej tejden. byl to úžasný týden plný rozhovorů, debat, informací.

Když jsem odjížděl, zeptala se mne jedna z dívek co tam byly, zda jsem se pro Pána Ježíše rozhodl. Po pravdě jsem jí odpověděl, že doposud ne, protože nevěřím, že by mi mohl odpustit opravdu celou minulost jak tvrdí. odpověděla na to:"Kup si Bibli, začni jí číst a Bůh ti to dá vidět samotnému. Ale čti upřímně. Budu se za tebe modlit."

Slíbil jsem jí, že si Bibli koupím a pokud uvěřím, že se na podzim setkáme opět. V opačném případě asi těžko, protože bychom byli každý na jiné vlně - oni a já.

Hned v pondělí jsem si Bibli opravdu koupil. Zbývalo 10 dní do mejch narozenin.

Večer jsem přijel z práce domů a řekl s Biblí v ruce velikou drzost:"Bože, jestli jsi jak mi o Tobě tvrdili a chceš mi odpustit jak mi tvrdili a chceš abych v Tebe plně uvěřil, dej mi viděl, že byli i horší lidé než já a odpustil jsi jim. A chci to vidět do 10 dní protože chci mít fyzické i duchovní narozeniny v jeden den. Jinak v tebe neuvěřím a už tě nebudu dál hledat."

Následovalo 10 dní, kdy jsem sice normálně pracoval jak jsem byl zvyklý, ale skoro vůbec nespal. ne že bych nechtěl, ale nemohl jsem vůbec usnout. Přitom jsem se po celou dobu necítil unavený a podobně. Za těch 10 dní jsem přečetl ač je to možná k nevíře  celých 5 Mojžíšových knih, Jozue a polovinu Soudců. Říká se, že to jsou nejnáročnější knihy z celé Bible, kde je plno krve násilí, bolesti. Já zde však poznal Boha jako toho, který člověka miluje, má o něj starost a chce mu pomáhat. Proto mi nezbylo, než jít na kolena a přijmout víru.

čtvrté narození:

Stalo se to v roce 2009 na podzim. Vyjel jsem večer po konci směny na kole směrem domů. Zaplá blikačka vzadu. K tomu světlo ve předu a čelovka na hlavě aby mne fakt bylo  dobře vidět. Přijíždím ke křižovatce a mám zelenou tudíž volnou cestu. Rošlápnu to abych to stihl dřív než se objeví oranžová a stíhám.

Ale proti mne jede auto a snad mne nevidí či co, protože jede přímo na mne. za ním další tři auta. Na tu krátkou vzdálenost se to zabrzdit nedalo.

Jediné co jsem mohl udělat abych se vyhl čelnímu nárazu a trochu to zmírnil bylo ještě přišlápnout a nechat to do sebe narvat z boku s tím, že nohu na té straně dám pryč.  Docílit bočního nárazu se mi povedlo. Nohu jsem dát pryč nestihl.

Vím, že poslední okamžik byl, že jsem cítil náraz do kola a že se odrážím od boku auta a letím vzduchem. Plachtil jsem zhruba 3 metry(to jsem zjisitil až podle značek později). 

Když jsem se zvedal, cítil jsem každou kost, každý sval. V hlavě blázinec jak když slezu po půlhodině jízdy řetízkáčem či z horské dráhy. To samé i žaludek. brejle ty jsem nevěděl kde mám, to samé čelovka.

Dobelhal jsem se s pomocí jakési paní na kraj cesty. Řidič mladý kluk se mi omlouval, že mně fakt neviděl(což dodnes nechápu).

Za chvíli byli na místě policajti a záchranka. Policajti po mně chtěli základní info co si pamatuji a pak mně předali záchrance.

Ti mne odvezli do nemocnice na rentgen a komplet mne zrentgenovali od hlavy až k patě. Ošetřili mi těch pár odřenin co jsem měl, dostal jsem od nich lejstro a vydal se na bus směrem domů.

Když sem se blížil k vesnici(od busu je to asi 1,5 km) a trvalo mi to snad 30 minut(normálně maximálně 15 minut), tak se ozvali policajti ještě jednou kde jsem, že se mnou ještě potřebují mluvit. Domluvil jsem se, že na ně počkám u zastávky aby mne nehledali.

Za chvíli přijeli. Předali mi co zbylo z brejlí(dezol obručky) a pásek jediné co zbylo z čelovky. Informovali že kolo je rovněž mimo provoz, dezol celá přední část(prohlá vidlice a z kola skoro osmička. Dali mi papír, který mi přečetli co je zde napsáno a raději jsem si to ještě jednou pročetl i sám abych měl jistotu co podepisuji.

Dozvěděl jsem se, že si mám přijít co nejdřív pro to co zbylo z kola(nemohli ho vzít ale nevím proč, přitom jeli s dodávkou). Asi nějaké vnitřní stanovy a to že dostanu dopis z magistrátu kde to budou řešit.

Zároveň se ptali zda by mohli můj mobil dát tomu muži že se chce se mnou spojit a nebvrhnout vyrovnání a urovnání.

Ale to je již další věc a o tom psát ani moc nechci.

Co chci těmi to 4 svěděctvími říct? Bůh existuje, je, stará se a chrání nás. Záleží jen na nás, zda to chceme vidět i v drobnostech nebo tak šílených situacích jak jsem to mohl poznat já. Ale to je o mně, ne o tobě. Tvá cesta s Bohem, či za Bohem může být mnohem mírnější a klidnější (všem to přeji). Já však jsem tvor co potřebuje každého dne prožít něco zajímavého vzrušujícího neočekávaného. A to mi vše život s Bohem dává. někdy v malých až nepatrných věcech. třeba tím, že je v naší zemi stále mír, že máme kde bydlet, co jíst, kdo chce má práci,...

Takže jestli Boha hledáš a neznáš, hledej a věřím, že najdeš. Kdo znáš, važ si každého dne s Ním prožitého a neriskuj zbytečně. Hledej čím Mu uděláš radost a co bude i pro tebe radostí.

A hlavně naučme se všichni být VDĚČNÍ. To je základ jak jsem poznal a ne jen za dobro, ale i za špatné věci.

charlie